Historie CAPOEIRA

V knize Lexikon bojových sportů od AIKIDA K ZENU je v úvodu nenápadná větička
…věnováno žlutému pásku toužícímu po vědění.

Je mnoho a mnoho bojových umění, o kterých toho víme málo nebo zcela nic. Mnohé staré bojové techniky upadly během času v zapomnění, jiné (jako bojová umění samurajů) se po staletí pěstovaly dále. Některá bojová umění byla exportována z někdejší oblasti svého vzniku do jiných zemí nebo se dokonce rozšířila po celém světě. Japonská, korejská nebo čínská bojová a pohybová umění dosáhla časem velké popularity např. v Evropě.

Dlouhou historií bojových sportů se může, ale také pochlubit např. Egypt. Kde se již před více než 4000 lety pěstovala řady bojových umění. V Africe byly nalezeny prehistorické jeskynní kresby, na kterých jsou znázorněni zápasníci nebo boxeři. Dokonce i v bibli se hovoří, že po odchodu z Egypta provozovali Izraelité (asi od roku 1500 př. Kr.) obranná umění.

My se přesuneme do jižní Ameriky přesněni do severovýchodní Brazílie, kde se před staletími vyvinulo dnešní bojové umění „Capoeira“, a to nejdříve v příbytcích otroků a později v oblastech, kde se uprchnuvší otroci schovávali.

Co je to „Capoeira“ vyjádřil jednoduše Mestre Pastinha. „Capoeira je capoeira … je capoeira … je capoeira“. Samotné slovo „Capoeira“ je záhadou, protože nikdo přesně neví, co mělo původně označovat. Při pátrání po původu jedna z nejvěrohodnějších teorií ji připisuje výrazu indiánského dialektu Tupi-Guarani pro „vysokou trávu“ (překlad capoeira do češtiny prý znamená „rváč“). Ale kdo ví. Kořeny tohoto bojového umění pravděpodobně sahají k tradičním válečným tancům a rituálům, které si otroci přivezli ze své původní oblasti. V přítomnosti dozorců zpívali v rodném jazyce písně, tleskali a tančili. Když byli sami nacvičovali capoeiru.

Jelikož otroci nevlastnili zbraně a byli většinou spoutáni na rukou, patří tu techniky nohou (kopy) k nejhojněji používaným technikám (jsou i opačné názory, a to že byli svázáni  na nohou a ruce měli volné aby mohli pracovat?). Ať je to tak či naopak základem je práce nohou. Proto jsou kola, otáčivé pohyby, „nůžky“, páky na nohou a „zametání nohou“ obzvlášť oblíbené. Při capoeiře bývají nasazována i kolena, lokty a hlava. Rukou se používá především k obraně proti technikám nohou (otevřenou rukou) a k odražení od země.

K historii capoeiry patří i vzpoura otroků, která nedopadla dobře. Jejím hrdinou byl otrok Zumbi, jeden z králů Quilomba dos Palmers. Platil za neporazitelného mistra capoeiry, byl opředen legendami a o život přišel až po zániku státu otroků – možná je to jen folklór.

Rok 1707: totální zákaz capoeiry, praktikovala se i dále tajně

Rok 1808: neuvěřitelně brutální represe k absolutnímu vyhubení capoeiry

Rok 1825: trestné je i pouhé postávání na roku ulice nebo pískání či vyluzování zvuku

Rok 1888: zrušeno otrokářství, capoeira žije dále. Pak byla na nějakou dobu zakázána neboť se stala opět podezřelou a od roku 1937 mohla být opět provozována legálně

Rok 1972: Brazílie konečně povýšila capoeiru na národní bojové umění a stanovila pro ní jednotlivá pravidla

Velice stručný slovník capoeiry:
Academia – škola; Bamba – mistr; Aluno – student; Chula – speciální úvodní píseň; Cardao – pás na rozlišení technické vyspělosti; Ataque – útočný pohyb; Aú – hvězda; Bencao – kop vpřed; Corinha – podřep; Contragolpe – protiútok, převzetí iniciativy; Defesa – obrana; Esquiva – úhyb; Floreios – akrobatický prvek; Golpe – úder, kop; Meia-lua de compasso – kop s otočkou; Piao – otočení na hlavě; Queda – pád; Rasteira – podmět; Recuo – úhybný pohyb, zpravidla přes jednu ruku

V závěru musím říct, že teorií o vzniku, původu a historické cestě capoeiry je velké množství.

Poz. redakce : „Quuilombo dos Palmers“ – stát otroků. Téměř 40 000 otroků v době invaze Holanďanů v Pernambuku uprchlo do vnitrozemí, kde založilo svůj stát. Udrželi se tam až do roku 1697, poté podlehli svým kolonizátorům.

Daša Tesařová

pátek 18. května 2012
svátek má Nataša