Rozhodne souhlasim, jako uplny vrchol pro mne zatim ve vsech dilech ktere jsem sledoval (no jo, koukam na to, i kdyz je to hruza) byla naprosto nepochopitelna debata v krouzku, ze ktere vzdy vyleze nejake \"moudro\" :)))

Ahoj!

Není tady jiná varianta pro výběr témata, ale chtěl jsem se zeptat, jak se Vám líbil pořad, kde se \"vyskytl\" Allkampf?

Já osobně jsem ČT vděčný za šanci ukázat něco z AKJ, nicméně moje pocity jsou smíšené. Plné tři díly věnovali Kung-fu (Což považuju za plýtvání časem a prostorem a za tendenci) a pak v jednom díle spojí dohromady nespojitelné. Aikido a jeho náboženské principy, jelikož Aikido je více než BU náboženství (viz. principy Omoto-kyo) a kultu osobnosti Morieihe Ueschiby (viz. ten blábol, že studoval na dvě stě stylů), než plně funkčním a komplexním sebeobranným systémem a vedle toho ukázku z Judo ( To by si zasloužilo vlastní díl místo jednoho o Kung-fu), AKJ a Aiki-jutsu z čehož každá jmenovaná skupina by si zasloužila vlastní díl. I když jsou tyto systémy syntézou a jeden ovlivňuje druhý. Tak já nevím jestli to bylo dobré, mě osobně příjde, že zmínka o AKJ úplně zapadla, o Judo (Což je jeden z nejefektivnějších a nejkomplexnějších BU v součastnosti vůbec, stejně jako zmínky o BJJ) jsem si přál vidět víc. Ukázka toku Ki z Aiki-jutsu mi přišla účelová, na efekt. Po pravdě jsem se na tento díl hodně těšil a proto možná tak velká očekávání, i když na kvalitu produkce pořadů všech Českých televizí je lepší se nespoléhat.

Radku, určitě tě potěším, že kolegium Danů a kolektiv nejvyšších tech. stupňů v AKJ ČR připravuje další změny zkušebního řádu směřující k přezkušování volných bojů a správných reakcí na nečekaný útok. Změny budou prezentovány na jaře příštího roku a do praxe uvedeny poprve na letním soustředění. To je běžná praxe zavádění novinek.Metodika nácviků volných bojů je dostatečně zpracovaná a je potřeba se ji učit na seminářích a trenérských akcích. Je třeba pochopit jak nám pomáhá zkušební řád s metodikou. Je to taková nápověda, co by se mělo v určité chvíli rozvoje cvičit a zažít. Nejdříve se učí základní techniky a náviky a pak se s nimi od zeleného pásu bojuje. Různé lehčí formy nácviků volných bojů bych zařazoval tak po roce výuky, aby si studenti postupně osvojovali pohyb a přirozenou reakci na útok. Nácviků je opravdu hodně a je to super cvičení. V sobotu je speciální seminář pro volné boje a Fighting, tam bude k prožití hodně metodických řad nácviku. Přijeď bude tam cca 20 - 25 lidí, takže to bude mazec.

Já osobně tuto změnu vidím rád. Snaha někam směřovat, je základním předpokladem se vyvíjet. A myslím, že AKJ momentálně nabralo správný směr.

Já bych spíš měl jiný námět k diskuzi týkající se zkušebního řádu. A tím je zapojení fightingu do zkoušek na STV. Zajímalo by mě jestli jste pro nebo proti a co si o tom případně myslíte? Já jsem si vypracoval jistý koncept, jak zapojit fighting do výuky v rámci přípravy na STV. Nevím jestli je proveditelný, ale zkuste mi napsat jakým způsobem byste si to představovali vy nebo proč byste si to naopak radši nepředstavovali.

Já osobně si myslím, že prvky fightingu by součástí zkoušek STV být měly. Randori 3.stupně je až (!!!) na 1. kyu, což je podle mě špatně. Jde totiž už o volný boj a opravdu si nemyslím, že je možné aby se žák naučil \"volně bojovat\" se všemi potřebnými znalostmi za 6 měsíců od posledních zkoušek. Už je kvůli zbytku obsahu STV na to není v hodinách moc času. Vím, že toho není málo a sám si kladu otázku jestli by to studenti stíhali, ale na druhou stranu je pořád fighting v AKJ dost opomíjená věc a přitom by měl být přirozenou součástí náplně od prvních lekcí..Já jsem byl nucený to vyřešit tím, že jsem chodil a chodím sparingovat z Judisty, studenty Jiu-jitsu, či Karate mimo lekce AKJ, což mi sice nevadí a přináší mi to jak mnohé poznatky z jiných \"oborů BU\" tak lepší fyzičku, ale na druhou stranu mi to příjde líto, když jsem přece Allkampfák.

A další věcí je to, jak mám připravovat svoje žáky na závody fighting, když není vytvořená metodika? Samoučením jsem dosáhl na určité znalosti, když stahuji ze všemožných zdrojů a čerpám kde se dá poznatky. Je to klikatá cesta zkoušící moji vytrvalost, kdy zkouším jak, co a na co použít, co funguje, co ne, co dělat a kdy abych měl jistotu, že \"se z toho nedostane\"; \" že ho při tom nezraním\" ; \"že to není kravina a že to vůbec funguje\" Věčná psychicko-fyzická analýza. A to jenom proto, že chci aby moji studenti byli kreativní, ohleduplní, techničtí a silní. Aby měli nejenom fyzický fond, ale i paletu technik, aby si vážili soupeře a uměli ho porazit, aniž by mu díky nedokonalosti technik zlámali kosti a rozsekali tváře. A trochu mě mrzí, že nemám oporu ve zkušebním řádu, protože by se tím zvedla úrověň AKJ v Čechách. Takový člověk, co nikdy nedělal nic jiného než AKJ to má těžké, protože Když máte už nějaké stupně od jinud, tak máte nějakou představu o boji. Ale co když jste předtím nic nedělali? To znamená, že do 1. kyu si možná čichnete k boji, ale k systematické přípravě na noj sotva. To byste museli některé věci řešit venku na ulici a to není dobrá cesta. Vím o čem mluvím a proto mi tak moc záleží na fightingu, protože to je praxe spolu s randor i3.stupně. Kata, vám totiž sice v lecčems pomůže, ale zastavení feťáka vám bude spíš nápomocen figting.

To jsou moje důvody proč se nad tímhle zamýšlím. Jestli je to správná dedukce, to ponechám na Vás abyste rozhodli. Nicméně bych Vám byl vděčný za vyjádření Vašeho názoru a pokud jsem off-topic, tak se na mě nezlobte.

Ahoj

Ahoj \"Magore\", to je super nápad zmastit zkušebního komisaře. Myslím že 60tý zkoušený by zkoušku dostal po první technice a komisař by zaslouženě dostal další technický stupeň in memorial.
Tvrdost a náročnost zkoušek je také na velkou diskuzi. Můžeš mít dlouhé fyzicky náročné zkoušky a nebo krátké technické. Oba druhy se vyskytují. Viděl jsem zkoušku na 3. dan Yamaue Aiki jutsu, která trvala cca 10 minut a bylo vidět vše a Soke hned poznal jestli zkoušený téma na další stupeň zvládl. Také jsem zažil zkoušku, která trvala 2,5 hod. a byla přehlídkou obrovského fyzického fondu, techniky a vnitřní síly zkoušeného. Vše je možné a to je úžasné že se to vůbec děje. I v AKJ je každá zkouška jiná a navíc zkoušení mají různé prožitky i když cvičí vedle sebe na stejné zkoušce. Není tedy důležité, jestli kolega byl horší než druhý a přesto udělali oba (jv případě, že oba byli v tolerančním poli chyb), ale jak to každý vnitřně prožívá a co se na zkoušce o sobě naučil.

Hm urcite,lide potrebuji motivovat..ale jinak...zkousky bych zavedl tak,ze sparinga by delal pouze zkousejici...At je jasne,ze neni nic fingovano...A zkousejici pak muze neco zkusit...a rovnou uciti,jestli vse je v poradku,jinak by zkousky mely byt tvrdsi,aby kdyz nekdo ma tohle kyu,tak fakt vse zvlada..ale to se zase popira s tim,co jsem napsal na zacatku,ze se musi lidi motivovat...nu je to tezke...(z meho hlediska..proste by jsi mel nastoupit a serezat se se zkousejicim a ten by rekl,jak jsi na tom:) )

Změny jsou určitě k lepšímu. Aktualizované techniky jsou použitelnější a požadavky na nižší stupně přiměřenější.

Co se týká zkoušek na nižší kyu, je lehčí. Hlavně kopy v postojích.