zpět

Karate jako životní cesta - 1. část

Motto: „Budo znamená všechno zastavit, všechno opustit, zbavit se veškerého myšlení, všech myšlenek, snů, ztratit všechny pojmy a všechny názory, osvobodit se ode všech daností našeho vědomí.“

Cesta z Indie na Okinawu

Tak jako vše, co dnes člověk užívá ke svému výraznému fyzickému a duševnímu prospěchu, i karate má za sebou dlouhou, bouřlivou historii plnou překážek, jež mu umožnily se vyvinout až do dnešní podoby. Tedy v bojové umění.

O tom, zda se jeho cesta nezapočala již ve starořeckém umění boje zvaném pankration, které mohlo být během dobyvačných cest nástupce Alexandra Velikého Seleuka Nikátora přeneseno do Indie, se dnes můžeme pouze dohadovat. Jisté však je, že i v Indii existoval prastarý bojový pěstní systém zvaný vajrámušti (což v sanskrtu může znamenat „pěst sevřená jako zbraň“), jehož vývoj snad nějak souvisí s dynamizací přesunů mezi jednotlivými ásánami v józe. Podle tradice se počátky bojových umění kladou až sem, tedy k cestě legendárního mahájánového mnicha Bódhidharmy (v japonštině Darumy) z Indie do čínského kláštera Shaolin-su. Od této chvíle tedy můžeme sledovat úzké sepjetí mezi bojových umění a šířením buddhismu, protože s příchodem Bódhidharmy do Číny bývá spojován jak vznik čchanového (v japonštině zen, v sanskrtu dhjána) buddhismu, tak počátek všech bojových umění neboli wu-šu jako takových. Určitou spjatost obou můžeme ilustrovat ještě na příkladu významu samotného slova čchan, které znamená meditaci či vhled a ukazuje tak k silnému důrazu na praxi, charakteristickému znaku wu-šu.

A tak dal prý systém Osmnáct rukou Lo-han (Buddhových žáků) vyučovaný Bódhidharmou v klášteře Shaolin základ čínskému boxu chuan-fa (v japonštině kempo), někdy také obecně zvanému kung-fu, neboli „člověk umění.“ Tento mýtický učitel však údajně zavedl ještě jeden důležitý prvek, který nemůžeme opomenout, neboť byl dochován až dodnes jako esence bojových umění a dokládá jisté ovlivnění konfucianismem. Je jím pojem wu-de, ctnost bojových umění, jenž se později stal základem etických pravidel chování adeptů artikulovaných ve slavném Dojokun.

Nebudeme se zde nijak podrobně zabývat rozvojem a šířením chuan-fa; řekneme si pouze, že směr a míra vlivu mezi chuan-fa a tode, starým okinawským bojovým systémem beze zbraně, je dodnes badatelům nejasný; zřejmé však je, že čínský vliv na kolébku karate Okinawu značně stoupl po příchodu „Třiceti šesti rodin“ z Číny do vesnice Kume na konci 14. století. Paradoxně největší impuls k rozvoji tode byl dán roku 1507 „Výnosem jedenácti úrovní“ krále Sho Shina, který obsahoval zákaz soukromého vlastnictví a nošení zbraní. Dalším zásadním mezníkem ve vývoji tohoto bojového umění byla potom invaze klamu Satsuma na Okinawu roku 1609. Potupou vyburcovaný lidský duch tak vedl až k pravděpodobné syntéze chuan-fa a tode a vzniku opravdového předka karate, jak ho známe dnes – okinawa-te (či pouze zkráceně te).

Mezi jutsu a do

V 18., 19. a snad ještě i na počátku 20. století procházelo okinawa-te téměř neustálou krizí, která umožnila jeho zásadní proměnu. Není náhodou, že podobnými změnami procházely v té době i jiná bojová umění; změny na tomto poli byly totiž součástí hlubších společenských posunů sílících společně s procesem okinawské integrace do japonského císařství. A tak s uvolňováním napětí mezi domácím obyvatelstvem a japonskými okupanty ztrácí svůj původní smysl, jímž bylo prosté přežití či splnění zadaného úkolu, jak jutsu (umění obyčejných lidí) tak bushido (válečnická cesta samurajů). Dodnes může působit překvapivě, jak mohl právě buddhismus být v tomto krutém období japonských dějin nápomocen válečnické ideologii a jejím záměrům. Přestože ovlivňování mezi buddhismem a bushido bylo podle legendárního japonského samuraje Miyamota Musashiho vzájemné, ovlivnil buddhismus bushido především v tom, že učinil vzhledem ke svému konceptu reinkarnace samurajův vztah ke smrti bližším než k životu. V době míru však lidský život nabývá na hodnotě, a tak se posouvá i tradiční význam budo, kdy „bu“ původně vyjadřovalo obecné spojení s bojem či válečnictvím, postupně však získává mnohem hlubší, můžeme říci až duchovní význam. Róši Kaisen vysvětluje ve své Budo dharmě význam slova budo takto: „Budo znamená všechno zastavit, všechno opustit, zbavit se všeho myšlení, všech myšlenek, snů, ztratit všechny pojmy a všechny názory, osvobodit se ode všech daností našeho vědomí.“ A tak růst lidské individuality a vystoupení okinawa-te z ilegality umožňuje i tento posun v pravém smyslu cvičení budo a porážka soupeře přestává být chápána jako hlavní cíl, nýbrž jako pouhý prostředek k dosažení cíle mnohem hlubšího – totiž poznání a porážky sebe sama, tedy satori (probuzení).

K významné kultivaci tohoto ideálu a posunu od jutsu k do přispěl v 18. století okinawský mistr Sakugawa (1733–1815), zakladatel shuri-te. Ten vytvořil jeden z nejznámějších japonských étosů Dojokun, pravidla chování, jejichž duch sahá pravděpodobně až k výše zmíněnému Bódhidharmovu principu wu-de. Jedná se o následující rady pro každodenní život (volně přeloženo): Hledej dokonalost charakteru. Buď věrný. Snaž se. Respektuj ostatní. Vyvaruj se násilného chování.

V době Sakugawova žáka „Buši“ Sokona Matsumury (1809–1901), ale i jeho žáků Azato Anka a Itosu Anka (Funakoshiho učitelů) se pro nově formující se okinawské bojové umění pomalu začíná vžívat název karate-jutsu či jednoduše toudi, kde začáteční znak, který se mohl vyslovovat jako „tou“ anebo i „kara“, odkazoval původně na čínskou dynastii Tang a později symbolizoval Čínu jako takovou. Druhý znak znamenal „ruku“ a mohl se vyslovovat jako „te“, ale i jako „ti“ („di“). Původní znaky pro karate znamenaly tedy „čínská ruka“.

Gichin Funakoshi a karate jako životní cesta

Otec moderního karate Gichin Funakoshi (1868–1957), ačkoliv ne jako první, začal používat znak „prázdný“ namísto znaku „Čína“. Výslovnost znaků byla stejná, nicméně význam tím byl značně posunut i do filosofické roviny. Nejenže znak „kara“ zde nyní vyjadřoval prázdné ruce ve smyslu boje beze zbraní, mistr Funakoshi měl navíc při jeho používání na mysli i jistou vnitřní prázdnotu jakožto absenci egoismu. Sám o tom ve své knize „Karatedó, má životní cesta“, píše toto: „Jako lesklý povrch zrcadla odráží vše, co je před ním, a jako se tichým údolím nese i slabý zvuk, tak musí žák karate vyprázdnit ze své mysli sobectví a zkaženost při úsilí vhodně reagovat na cokoli, s čím se může střetnout. Toto je význam kara, neboli „prázdný“, v karate.“ Funakoshi však o prázdnotě mluví i v duchu mahájánového učení o prázdnotě (šunjatá) všeho jsoucího: „Prázdnota leží v jádru veškeré hmoty a celého stvoření a je konečným předmětem bojových umění.“

A tak další důležitou změnou v chápání karate a jeho smyslu byl již zmíněný posun od „pouhé techniky či umění“ (jutsu nebo jitsu) k „životní cestě“ (do). Přípona „-do“, která se objevuje i v kendo, judo a celkově v budo, znamená „cestu“, „pouť“ anebo „dráhu“. Stejný znak se v mandarínské čínštině vyslovuje jako „tao“ („dao“) a vychází z taoistické filozofie mudrce Lao-c‘ (cca 5. stol. př. Kr.), kde má dlouhou tradici a hluboký význam. Karatedo se tak stává součástí moderního budo a nástrojem šíření japonského principu wa (harmonie). Vše, co bylo učeno, mohlo mít od této chvíle určující hodnotu pro každodenní život studenta, tedy i chování mimo dojo (cvičební prostor). Funakoshiho slovy: „Nikdo nemůže v karatedó dosáhnout dokonalosti, dokud konečně nepřijde na to, že karatedó je nade všechno ostatní víra, cesta života.“

Aby mistr zachoval ve svém dojo Shotokan (doslova „Dům vlnících se borovic“) a po celém světě pravého ducha karate, jehož úpadku byl svědkem, vytvořil krátce před svou smrtí Dvacet pravidel (Shoto Nijukun) a naléhavě vyzýval k jejich zachovávání. A tak je podle Funakoshiho „skutečné karate pouze takové, které je v běžném životě v mysli a těle člověka trénováno a rozvíjeno v duchu pokory, a které je v kritické chvíli použito zcela v zájmu spravedlnosti.“

příspěvek od: Vít Ronovský, 1. Dan JKA karate Chrudim

 

MĚSÍČNÍ E-KURZ
BEZPEČNĚ VE MĚSTĚ
ZDARMA!

Vložte jméno a email do formuláře a dostávejte celý měsíc návody, doporučení, řešení a strategii, jak se vyhýbat rizikům dnešních měst a jak předvídat nebezpečí.

ZAREGISTRUJTE SE!

*Email:
Jméno:
  
Vaše data jsou v bezpečí
SmartEmailing.cz

Naše videa

kanál: YouTube

Aktuality

5.Krajský přebor v AKJ Č.Budějovice

• vloženy výsledky

více ... Zpravodaj, 2.12.2018

17.MČR Fighting AKJ, Plzeň

• vloženy výsledky jednotlivců a škol

více ... Zpravodaj, 4.11.2018

Tiger Cup, Chomutov

• vložení výsledky

více ... Zpravodaj, 7.10.2018

22. mistrovství ČR v AKJ, Strakonice

• vloženy výsledky

více ... Zpravodaj, 16.5.2018

Národní pohár pro děti a mládež v AKJ, Most

• vloženy výsledky

více ... Zpravodaj, 9.4.2018

Samurai Cup, Chodov

• vloženy výsledky

více ... Fighting, 22.3.2018

Sekce Trenérská škola

• aktualizace obsahu stránky trenérská škola

11.2.2018

Akredit.kurz trenéra BU II.tř., Chomutov

• vloženy fotografie z průběhu akreditovaného kurzu trenéra bojových umění II.třídy

více ... Zpravodaj, 5.11.2017

Oficiální kontakt pro ČR

Ing. Martin Matouš

prezident Allkampf-Jitsu Česká republika

licenční zkušební komisař do 2.Danu AKJ

6.Dan Allkampf-Jitsu

724 701 942

email: Martin Matouš

ChomutovČeské BudějovicePlzeňMilevskoMostNové HradyPísek
Stará BoleslavDomažliceBrnoStrakoniceTrhové SvinyNové StrašecíJaroměř

© Allkampf-jitsu ČR 2008

Zpět na začátek