zpět

Olympijský duch a podstata bojových umění

Není náhodou, že jsem se rozhodl zamyslet se trochu hlouběji nad letošními olympijskými hrami právě dnes. Je tomu totiž přesně čtyřicet let, co se po Václavském náměstí projížděly tanky vojsk Varšavské smlouvy. Obsazování ČSSR tehdy sice proběhlo bez větších incidentů; to však nic nemění na pocitech bezmoci, zrady a beznaděje, kterými byla česká duše zatížena také o třicet let dříve a stejně tak i nyní v souvislosti s plánovanou výstavbou radarové základny USA v Brdech. Lidská mysl je však zpohodlnělá a tak její paměť působí poměrně chabě, ačkoliv chabá zdaleka není.

Udělejme si nyní takový malý experiment či pokus, chcete-li. Zkusme se vcítit do doby, kdy neexistovala svoboda slova a mnoho dalších svobod, které dnes považujeme za naprostou samozřejmost, a za jejichž projevení jste také mohli skončit ve vězení či zemřít. Vy v takovéto zemi prostě žijete a nemáte na výběr. A nyní se zeptejme – neočekávali byste s radostí a nadějí jakýkoliv, byť sebemenší zájem zvenčí o vaši osobu, o váš problém, o vaši zemi a o probíhající bezpráví?

Pokud se vám vcítění úspěšně podařilo a odpovíte ano, pak je na místě další otázka, a to proč nyní nečiníme to stejné, co bychom tak mocně očekávali od druhých. Vždyť v Pekingu právě probíhá invaze čínských vojsk a jeho obyvatelé jsou jimi kromě propracované cenzury pod kontrolou způsobem, který může až nápadně připomínat Orwellovu knihu 1984…

Neměli bychom se však mýlit s překotným srovnáváním, vše tu jistě stejné zdaleka nebude. Hlavní rozdíl možná spočívá v tom, že čínská armáda zažehnává Pekingské jaro víceméně preventivně. Není se však čemu divit… Ani v zemi s miliardou obyvatel není jednoduché utajit přes tisíc pracovních „převýchovných“ koncentračních táborů Laogai (můžeme je, dejme tomu, nazvat „čínské gulagy“), jejichž populaci odhaduje nadace Laogai Research Foundation na 4 – 6 milionů vězňů. Ještě krutějším faktem však může být rok stará výzkumná zpráva kanadského právníka Davida Matase a bývalého člena kanadského parlamentu Davida Kilgoura z nezávislého vyšetřování ohledně odebírání lidských orgánů, kde dospěli k závěru, že čínská vláda podporuje odebírání lidských orgánů živým nedobrovolným dárcům, kteří jsou z velké části členy hnutí Falun Gong.

Když před sedmi lety v Moskvě udělil Mezinárodní olympijský výbor (MOV) Číně pořadatelství Olympijských her, zavázala se ke splnění několika závažných bodů; jedním z těch nejdůležitějších bylo zlepšení stavu lidských práv ve své zemi. Nebyla však zřízena žádná kontrolní komise MOV, která by se seriózním způsobem alespoň pokusila plnění této podmínky zajistit. Lze v podstatě konstatovat, že Číně bylo toto pořadatelství uděleno „na dobré slovo“, tedy především s ohledem na komerční zájmy MOV, které byla obrovská čínská ekonomika schopna beze zbytku uspokojit.

Na místě je konečně otázka, co je (či lépe řečeno, co by mělo být) podstatou olympijský her a sportu vůbec. Každý, kdo pravidelně cvičí, sahá až na dno svých sil a snaží se něčeho dosáhnout, jistě rozumí, když řeknu, že mysl a tělo od sebe nelze oddělit. To je velká pravda, kterou v podobě ideálu kalokagathia, tedy vnější i vnitřní krásy, znali a rozvíjeli již staří Řekové, zakladatelé tradice olympijských her. Mysl sama nás (zatím) nerozpohybuje, nicméně dává tělu impulsy, bez kterých by bylo k ničemu. Na druhou stranu ale i náš tělesný stav ovlivňuje duševní rozpoložení. Kdo tedy chce něčeho ve sportu opravdu dosáhnout, nemůže se omezovat pouze na rozvoj fyzických pohybů, nýbrž se musí snažit o vyvinutí maximální jednoty a harmonie duševního i tělesného.

Toto není teorie, ale zkušenost, která je sice platná univerzálně, nicméně takto explicitně artikulovaná především ve filosofii bojových umění. Mezi klasickým sportem tak, jak mu dnes většina z nás rozumí, a bojovými uměními však spočívá hlavní rozdíl v záměně prostředku a cíle. Zatímco v bojových umění je snaha, resp. Cesta k dosažení této jednoty také samotným cílem, ve sportu zůstává pouhým prostředkem k dosažení cílů jiných – vítězství nad druhými…

Opravdu tomu tak je? Podle mého názoru nikoliv. Zeptejme se olympijských vítězů, co nám řeknou…co cítili. Jejich hlavní vítězství nespočívalo ve vítězství nad druhými. Opravdové vítězství totiž spočívá ve vítězství nad sebou samým. Spočívá v porážce vlastního já.

A toto, byť jinými slovy, nacházíme také v Olympijské chartě vydané MOV 7. července 2007. Pro ukázku vyjímám jen první dva body ze Základních principů olympismu:

  • 1. Olympismus je životní filozofií, povznášející a vyváženě spojující v jeden celek zdatnost těla, vůle a ducha. Spojením sportu, kultury a výchovy usiluje olympismus o vytvoření způsobu života, založeného na radosti z vynaloženého úsilí, na výchovné hodnotě dobrého příkladu a na respektování základních universálních etických principů.
  •  
  • 2. Cílem olympismu je zapojit sport do služby harmonického rozvoje člověka s cílem vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti.

Zdá se, že duch je přítomen i zde. Argument apolitického charakteru olympiády tak působí i pro zdravý rozum naprosto směšně, ačkoliv perfektně koresponduje s lidskou tendencí k zapomnětlivosti zmíněnou na začátku naší úvahy. Ne zcela neoprávněně bývá totiž tato olympiáda přirovnávána k té v Německu, která se odehrála ve stínu hákového kříže roku 1936. Ještě spíše nám však svou osmičkou a především masakrem stovky studentů deset dní před olympiádou, podobným tomu na náměstí Nebeského klidu ((Tchien-an-men) v Pekingu roku 1989, připomene olympiádu v Mexiku roku 1968. MOV krvavou akci policie a armády označil za „vnitřní záležitost Mexika“. Do jaké míry by tato událost zůstala mexickou vnitřní záležitostí v případě, že by jednou z obětí byla i dcera předsedy MOV, je otázkou. Nicméně američtí černošští běžci na 200 metrů Tommie Smith a John Carlos, kteří při americké hymně na stupních vítězů sklonili hlavu a pozvedli na protest proti utlačování černochů ve Spojených státech ruku se zaťatou pěstí v černé rukavici, byli MOV z olympijské vesnice nekompromisně vyloučeni. Zvláštní.

Ale ani podle dalších bodů Olympijské charty není možné pokoušet se o oddělení politiky od olympismu:

  • 5. Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná s příslušností k olympijskému hnu­tí.
  •  
  • 6. Příslušnost k olympijskému hnutí vyžaduje dodržování Olympijské charty a uznání ze strany M.O.V.

Ze základních principů olympismu deklarovaných v Olympijské chartě nám tedy vyplývá jedna poměrně paradoxní záležitost. Totiž že sama pořadatelská země letošních olympijských her není a ani nemůže být příslušníkem olympijského hnutí. MOV pravděpodobně tento fakt přehlédl a tak se podílí na politickém a komerčním zneužití sportu a sportovců, což je v přímém rozporu s bodem 10 v kapitole 1.2 Poslání a úloha MOV Olympijské charty.

Vraťme se nyní k bojovým uměním. Zde můžeme totiž nalézt také několik dokumentů, jejichž duch až překvapivým způsobem koresponduje s deklarovaným duchem olympismu. Jedním z nejznámějších japonských étosů je Dojokun, pravidla chování sestavená okinawským mistrem Sakugawou, zakladatelem Shuri-te, v 18. století. Tato pravidla vycházejí z buddhistických a konfuciánských tradic a svými kořeny sahají pravděpodobně až k učení samotného Bóddhidharmy. Jedná se o pět rad pro každodenní život:

  • 1. Hledej dokonalost charakteru.
  • 2. Buď věrný.
  • 3. Snaž se.
  • 4. Respektuj ostatní.
  • 5. Vyvaruj se násilného chování.

Otcem moderního karate, který mu vtiskl opravdového živého ducha jako svému dítěti, je však bezesporu velký učitel Gichin Funakoshi. Podle něho spočívá konečný cíl karate a ostatních bojových umění ve cvičení těla i mysli. Nikdo však nemůže v karatedó dosáhnout dokonalosti, dokud konečně nepřijde na to, že karatedó je nade všechno ostatní víra, cesta života. Mistr Funakoshi své myšlenky na sklonku také kodifikoval do soustavy dvaceti bodů zvaných Shoto Nijukun, kde nalezneme klíč k řešení našeho problému. Ani cvičení karate totiž zjevně nejde oddělit od každodenního života člověka; karate je totiž pomocníkem spravedlnosti (3) a neodehrává se jenom v dojo (8).

Dělat vážně bojové umění či sport tak neznamená pouze svobodu, ale také povinnost; je to naším závazkem k angažovanosti za lepší svět. „Znáš-li dobře cestu, uvidíš ji ve všem,“ napsal legendární samuraj Mijamoto Musaši. A jak tedy zastavit agónii olympijského ducha v Pekingu?

Tak, že se jím staneme.

autor: Vít Ronovský, 1. Dan JKA karate

 

Letní soustředění AKJ ČR a Fighting
Věšín

Letní soustředění AKJ ČR a Fighting

termín: 28.7. až 4.8.2018

propozicerevers a bezinfekčnostosobní údajeplakát

MĚSÍČNÍ E-KURZ
BEZPEČNĚ VE MĚSTĚ
ZDARMA!

Vložte jméno a email do formuláře a dostávejte celý měsíc návody, doporučení, řešení a strategii, jak se vyhýbat rizikům dnešních měst a jak předvídat nebezpečí.

ZAREGISTRUJTE SE!

*Email:
Jméno:
  
Vaše data jsou v bezpečí
SmartEmailing.cz

Naše videa

kanál: YouTube

Aktuality

Letní soustředění AKJ, Věšín

• vložen revers a potvrzení o bezinfekčnosti
• zpracování osobních údajů

více ... Kalendář, 30.6.2018

22. mistrovství ČR v AKJ, Strakonice

• vloženy výsledky

více ... Zpravodaj, 16.5.2018

Letní soustředění AKJ, Věšín

• zprovozněna on-line registrace
• vloženy propozice

více ... Kalendář, 18.4.2018

Národní pohár pro děti a mládež v AKJ, Most

• vloženy výsledky

více ... Zpravodaj, 9.4.2018

Samurai Cup, Chodov

• vloženy výsledky

více ... Fighting, 22.3.2018

Sekce Trenérská škola

• aktualizace obsahu stránky trenérská škola

11.2.2018

Akredit.kurz trenéra BU II.tř., Chomutov

• vloženy fotografie z průběhu akreditovaného kurzu trenéra bojových umění II.třídy

více ... Zpravodaj, 5.11.2017

Kalendář akcí 2018

• provedena aktualizace a doplnění kalendáře pro rok 2018

více ... Kalendář, 14.1.2018

Oficiální kontakt pro ČR

Ing. Martin Matouš

prezident Allkampf-Jitsu Česká republika

licenční zkušební komisař do 2.Danu AKJ

6.Dan Allkampf-Jitsu

724 701 942

email: Martin Matouš

ChomutovČeské BudějovicePlzeňMilevskoMostNové HradyPísek
Stará BoleslavDomažliceBrnoStrakoniceTrhové SvinyNové StrašecíJaroměř

© Allkampf-jitsu ČR 2008

Zpět na začátek